Kontakt:
Dušan Gerecky - email: - dusangerecky@volny.cz Mob.: +420 602 771 562
Americká ocel ve městě oceli
Jen co vypnu ten odporný zvuk budíku a rozlepím oči, uvědomím si, že dnešní vstávání není zase tak nepříjemné. Z kalendáře na mě svítí červeně zakroužkovaný pátek šestadvacátého s poznámkou KPUC. To znamená skončit v práci před polednem a s úderem dvanácté prásknout do koní a vyrazit směr Ostrava. Náš srazový tým „Otec a syn“ uhání po dé jedničce až se i ty schody, co tam jsou, narovnávají a díry zacelují. Dvě hodiny utekly jako voda a jsme v Ostravě. Před samotným srazem se ještě zastavujeme na výstavě American Classic Cars. Připadám si jako děcko v hračkářství a první dávka medicíny na léčbu nemoci US-V8 proudí do žil. Zanedlouho už pokračujeme dál do Michálkovic.
Full Size Session letos slaví patnácté výročí. V minulosti byl na několika různých místech, jezdilo se například do Fulneku, nebo na Kajlovec. Díky vstřícnému přístupu vedení Michálkovic si pro nás pořadatelé připravili nové místo – areál černouhelného dolu Michal. Už u vjezdu nás vítají známí a Cadillac Seville z dílny Renewal Projectu. Projíždíme mezi těžní věží, dílnou a strojovnou dál, dozadu na místo dění. Vítají nás další kamarádi, kteří mají důl za humny, takže přijeli už ve čtvrtek, spolu s nimi je tu i Cadillac z Norska a rodinka ze Šluknovského výběžku, která se srazů účastní pravidelně a svou 400 km dlouhou cestou potvrzuje, že stále existují lidé, kteří za kamarády pojedou světa kraj a patří jim za to velký obdiv a dík. Zábava se rozjíždí, máme co jíst a pít, ať už z vlastních zásob, nebo ze stánků. Slunce zapadá za obzor a na pódium nastupuje rocková kapela Ex-fire. Dav lidí, který dosud postával před pódiem a netrpělivě čekal na první tóny, se dostává do varu. Kdo už nemůže, odběhne se na chvíli občerstvit a doplnit energii, třeba ke stánku s chilli omáčkami, kde se svírá hrdlo nejednoho strávníka. Mě stačila ochutnávka minule, takže s díky odmítám a objednávám pouze hamburger ze zánovního grilu. Ale jaké překvapení! Uvnitř burgeru se schovává pár kapek omáčky (opravdu prý jen pár) a půl milionu jednotek kapsaicinu provádí v mých ústech kobercový nálet. Holt není radno se k šéfkuchaři ani na chvíli otáčet zády. Z dálky slyším Ombreho pověstné „Ke strojům!“, takže odcházím soustružit ke sklence ohnivé vody, ale s citem, protože musím být čerstvý na zítřek.
O sobotním ránu přichází vhod výborné buchty z pekárny Illík a dobré kafe. Dušan se ujímá mikrofonu a oficiálně zahajuje hlavní den. Přijíždí ostřílený veteránista, pan Scholle, s krásným Chevroletem Bel Air 1956. Se svým novým přírůstkem dovezeným z Německa se ale moc dlouho nezdrží a odjíždí na sraz do polského Zabelkowa. Vzápětí jej střídají další ameriky a areál se začíná zaplňovat i účastníky z Polska a Slovenska. Kolem poledne se vydáváme na spanilou jízdu po okolí, která díky perfektní spolupráci ostravské policie probíhá bez zastávky. Po návratu a obědě začíná přehlídka retro módy Cherry Lady a několik dívek nám při předvádění dobových šatů dokazuje, že ameriky a pin ups k sobě prostě patří. Zbytek odpoledne se věnujeme korzování mezi auty, diskusi na nejrůznější témata nebo pozorujeme nejmenší návštěvníky při ukázce, jak umí zvládnout první pomoc při dopravní nehodě. Máme i možnost projevit své grafické umění na karoserii přistaveného Fordu Escort, ať už kresbou, nebo nějakým vzkazem. Člověk je tvor soutěživý, takže se rozdělují poháry, soutěží se o nejhlasitější výfuk a o nejpřesnější tip, za jak dlouho se zadře motor ve zmíněném Escortu. Srazy v autokempech mají moc příjemnou atmosféru, ale industriální prostředí je trochu jiné kafe. Proto, když se kolegové z Polska vydávají mezi budovy dolu fotit svá auta, nelením, beru foťák a cvakám s nimi ostošest. Jestli se mi neulomí zrcátko teď, tak už nikdy. Prostory dolu mají své kouzlo a při troše fantazie není těžké si přestavit, že stojím na dvoře výrobní haly a ten Challenger, na který se dívám, právě vyjel z budovy, před níž stojí.
To už se ale blíží večer a s ním i hudební vrchol. Ostravská AC/CZ hraje rockové kousky od AC/DC a publikum se i po dlouhé sobotě neúnavně oddává divokému tanci, protože když je třeba vypustit páru, tak pořádně. Připadá mi, že psát o tom, jaké bylo na srazu špatné počasí je asi mým osudem, takže to tentokrát neudělám a žádný čtenář se nedozví, že k večeru zase zapršelo. Pořadatelům patří velký dík za skvělou organizaci včetně zajištění ubytování na nedalekých studentských kolejích a myslím, že nejsem sám, kdo se už teď nemůže dočkat podzimní Big 8 Party ve Fulneku.
Text: David Lukl
připravujeme.
Fotogalerie:
foto: David Lukl